| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif
|
otcův | otcova | otcovo | |
| vocatif
|
otcův | otcova | otcovo | ||
| accusatif
|
otcova | otcův | otcovu | otcovo | |
| génitif
|
otcova | otcovy | otcova | ||
| locatif
|
otcově | ||||
| datif
|
otcovu | otcově | otcovu | ||
| instrumental
|
otcovým | otcovou | otcovým | ||
| pluriel | nominatif
|
otcovi | otcovy | otcova | |
| vocatif
|
otcovi | otcovy | otcova | ||
| accusatif
|
otcovy | otcova | |||
| génitif
|
otcových | ||||
| locatif
|
otcových | ||||
| datif
|
otcovým | ||||
| instrumental
|
otcovými | ||||
otcův \ɔt.t͡suːf\ masculin
Půjčil jsem si otcovo auto.
Otcovo požehnání měl správně dostat Ezau, ale Rebekka chtěla, aby požehnání dostal Jákob.