reptat

reptat \Prononciation ?\

1. Troisième personne du singulier de l'indicatif présent de repto.

Du vieux slave ръпътати, rŭpŭtati → voir breptat.

reptat \reptat\ imperfectif (voir la conjugaison)

1. Rouspéter, se plaindre, râler, maugréer, renauder.
   • Jak je to se špatnou vládou? Není to pouze skutečnost, že vláda nenaslouchá lidem, že se jim nedaří dobře, že reptají a nadávají na poměry. Jsou nespokojeni, že rostou státní i soukromé dluhy, že krachují drobní i velcí podnikatelé, že roste nezaměstnanost, atd. Špatná vláda nemá a ani se nesnaží vytvořit dlouhodobou a praktickou strategii hospodářského a společenského rozvoje a její plány většinou nepřesahují délku jednoho jedinného volebního období. Špatná vláda se pozná i podle toho, nakolik toleruje arogantní chování jednotlivých politiků na veřejnosti i v soukromí a nakolik akceptuje jejich soukromý život, který je v rozporu nejen s desaterem, ale i obecnou morálkou. — (Jan Benda, Korupce)

     (…) le gouvernement n'écoute pas les plaintes des citoyens les plus faibles et les plus défavorisés. Etc.

• remcat

• brblat

• reptání

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage