singulár plurál nominativ officium officia genitiv officiī officiōrum dativ officiō officiīs akuzativ officium officia vokativ officium officia ablativ officiō...
střední (neutrum) 2. deklinace (o-kmeny) nominativ plurálu substantiva officium akuzativ plurálu substantiva officium vokativ plurálu substantiva officium...
rod střední (neutrum) 2. deklinace (o-kmeny) dativ singuláru substantiva officium ablativ singuláru substantiva officium...
rod střední (neutrum) 2. deklinace (o-kmeny) dativ plurálu substantiva officium ablativ plurálu substantiva officium...
přítomné činné středověkého slovesa officiare, vycházejícího ze substantiva officium — povinnost. Srovnej např. italské uffiziare, ufficiare. rod ženský číšnice...
obligation ž, devoir m italština: obbligo m, dovere m japonština: 義務 latina: officium s litevština: pareiga m němčina: Pflicht ž, Verpflichtung ž polština: obowiązek m...