Lingvistické přílohy tvoří kromě samotných hesel hlavní obsah Wikislovníku. Přílohy se zařazují do zvláštního jmenného prostoru Příloha a patří do nich veškerý užitečný obsah, který se nehodí do hlavního jmenného prostoru – typicky seznamy slov (frekvenční, tematické, …) nebo výklady gramatiky. Možnost příloh byla zavedena 9. listopadu 2012.
Nejčastějším druhem přílohy je seznam slov, které splňují určité kritérium.
Název přílohy se seznamem slov je obvykle pojmenován podle schematu
Příloha:Výstižný název přílohy (jazyk)
Výstižným názvem se rozumí krátký popis toho, čemu je příloha věnovaná. Není nutné dávat do názvu slovo Seznam, už samotné zařazení do jmenného prostoru Příloha: napovídá, že nejde o běžné heslo.
Protože je obvykle možné udělat stejný seznam v různých jazycích, dává se na konec názvu rozlišovač s názvem jazyka. Mohou tak vedle sebe existovat třeba seznamy chemických prvků v češtině i angličtině.
Pokud to není jednoznačně dané už samotným názvem, měla by každá příloha obsahovat popis toho, jaké jevy se do ní zařazují. Pokud je příloha založená na málo známém jevu, je třeba jeho definici doložit externím zdrojem.
Přílohy mají být zařazeny do vlastního kategorizačního stromu s prefixem Přílohy:. Existují tak vedle sebe Kategorie:Čeština a Kategorie:Přílohy:Čeština.
Příloha bude vždy řazena do kategorie příslušného jazyka. Pokud se jedná o seznam k určitému tématu, bude zařazena i do tématické kategorie.
S přibývajícím množstvím příloh pak vznikají podkategorie k jednotlivým jazykům, např. Kategorie:Přílohy:Substantiva (čeština)
V případě, že příloha úzce souvisí s heslem v hlavním jmenném prostoru, lze na ní z hesla odkázat, aby mohl čtenář dohledat v ní obsažené informace. Důležité ale je, aby byl odkaz pro dané heslo i umístění relevantní. Obvykle se odkazuje formou poznámky či v sekci související, popřípadě v jiné relevantní sekci pro daný případ. Vhodnými příklady odkazování jsou například:
Vhodné může být v některých případech i odkazování ze sesterských projektů. Rozhodující je hledisko úzké relevantnosti. Jako vhodné odkazování se jeví například:
Každou konkrétní situaci je potřeba posoudit citlivě a zvolit řešení, které nejméně naruší strukturu hesla a přitom dobře navede čtenáře k příloze. Nebojte se, že uděláte chybu, někdo jiný ji případně opraví. Pokud si nejste jistý, nebojte se oslovit kolegy a poprosit je o pomoc.