Předpokládejte dobrou vůli je jedním ze základních principů Wikislovníku. Z toho, že dovolujeme každému editovat, zároveň vyplývá předpoklad, že většina lidí pracujících na projektu mu chce pomoci a ne škodit. Pokud by to nebyla pravda, projekt typu Wikislovník by byl už předem odsouzen k zániku.
Jde-li rozumně předpokládat, že nějaká chyba byla učiněna v dobrém úmyslu, opravte ji, místo abyste ji revertovali nebo označovali jako vandalismus. Pokud s někým nesouhlasíte, pamatujte, že i on nepochybně věří, že projektu pomáhá. Zvažte vysvětlení své pozice na diskusní stránce a dejte ostatním příležitost učinit totéž. Pomáhá to předejít nedorozumění a brání eskalování problémů. Především nezapomínejte být trpěliví a vlídní k nováčkům, kteří často nejsou obeznámeni s pravidly a kulturou Wikislovníku.
Nováčkovi jeho chování připadá nejspíš zcela přiměřené a problém obvykle naznačuje neuvědomění si nebo nepochopení kultury Wikislovníku. Je obvyklé, že nováček věří, že jemu neznámé pravidlo by mělo být změněno v souladu s jeho zkušeností odjinud. Podobně mnoho nováčků přichází se zkušenostmi nebo odbornými znalostmi, o nichž očekává, že budou okamžitě respektovány. Chování vycházející z těchto úhlů pohledu není nezbytně zlomyslné.
Opravit něčí chybu (i když si myslíte, že je úmyslná) je lepší než obviňovat jej ze lži, protože to jej spíše přivede do přátelské nálady. Opravit nově přidanou větu, o níž víte, že je špatná, je mnohem lepší než ji jednoduše smazat.
Předpokládání dobré vůle se týká záměrů, nikoliv činů. I lidé s dobrými záměry dělají chyby, a měl byste je opravit, když je udělají. Neměl byste se chovat, jako by jejich chyby byly úmyslné. Opravujte, ale nepeskujte. Na Wikislovníku se jistě najdou lidé, s kterými nebudete souhlasit. I když třeba nemají pravdu, neznamená to, že se snaží poškozovat projekt. Najdou se lidé, s nimiž bude obtížné spolupracovat. Ani u nich to neznamená, že by chtěli poškozovat projekt. I když vás nějaký editor štve, není skoro nikdy nevyhnutelné hodnotit jeho činy jako zlou vůli, přestože se zdá být zlá vůle jasnou, a všechna naše protiopatření (např. revertování, blokování) by tedy měla být prováděna spíše na základě chování než předpokládaného záměru.
Když se rozhoří editační války, je snadné zapomenout předpokládat dobrou vůli.
Pokud předpokládáte zlou vůli, může se stát několik věcí:
Je samozřejmě rozdíl mezi předpokládáním dobré vůle a ignorováním škodlivých činů. Pokud chcete, aby u Vás lidé předpokládali dobrou vůli, ujistěte se, že ji projevujete. Nezatěžujte tímto břemenem druhé. Pokřikování „předpokládejte dobrou vůli“ vás nezbaví nutnosti vysvětlovat své činy, naopak podobné praktiky obvykle přesvědčí lidi, že jednáte se zlou vůlí.
Toto pravidlo nevyžaduje, aby editoři pokračovali v předpokládání dobré vůle, i když jsou konfrontováni s důkazy opaku. Mezi činy neslučující se s dobrou vůlí řadíme vandalismus, osobní útoky, zneužívání loutek a editační války. Předpokládání dobré vůle také neznamená, že by činy editorů neměly být kritizovány, ale to, že kritika by neměla být zaměřena na příznaky zlé vůle, pokud zde nejsou zvláštní důkazy její přítomnosti. Obvinit druhou stranu sporu z nepředpokládání dobré vůle, aniž by to bylo podloženo rozumnými důkazy, je jen další formou nedodržení tohoto pravidla.