foukat

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	foukám	foukáš	fouká	foukáme	foukáte	foukají

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	foukej	foukejme	foukejte

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	foukaje	foukajíc	foukajíce

(o větru) proudit, vykonávat pohyb
- Vítr silně foukal do lodních plachet a škuner se nesl po hladině vpřed jako střela.
(jen neosobní) být větrno, průvan
- Venku dnes nějak fouká – že by další Katrina?
(o člověku) způsobovat silný proud vzduchu vydechnutím při sešpulených rtech
- Nefoukej mi laskavě do mého talíře.
vhánět někam tlakem (foukáním , dmýcháním) vzduch, plyn, kouř apod.
- Nefoukej mi ten kouř do očí.
- Dmychadlo foukalo vzduch do pece.
foukánám způsobovat pohyb něčeho
- Vítr foukal dovnitř sníh.
- Tu zeminu tam nakonec foukali.
- Pořád si foukal vlasy do obličeje.
(v sklářství) zhotovovat foukáním , vháněním vzduchu, výrobek – tlačit vzduchem sklo zahřáté na bod měknutí do duté formy, čímž vzniká požadovaný tvar výrobku
- Foukal vázu, ale něco se nepovedlo a byl z toho nakonec jen zmetek.
(hovorově) (o vlasech) vháněním vzduchu za pomoci fénu vysoušet, příp. tvarovat
- Foukala si vlasy snad dvacet minut.
(hovorově) (o pneumatikách) vháněním vzduchu za pomoci pumpičky apod. plnit
- Tu poslední gumu musel foukat dvakrát, ucházela – nakonec ji zase zul a musel spravit.
(v obecném jazyce) (foukat na co, do čeho, co) hrát na dechový hudební nástroj
- Bavilo ho foukat hlavně pozoun.
(v obecném jazyce) podrobovat se dechové zkoušce na alkohol
- Sice foukal, ale nenadýchal.