hroch

Možná hledáte Hroch.

• IPA:

• hroch

Vytvořil Jan Svatopluk Presl v 1. pol. 19. století. Současní čeští etymologové váhají, zda obrozenec použil starší české roch s významem válečný slon (věž) v šachu, které přišlo přes středohornoněmčinu a středověkou francouzštinu z persko-arabského رخ (rokh), nebo použil zvukomalebné sloveso hrochati (bouchat, chrochtat).^[1][2]. Čeština je tak jedním z velice mála jazyků, které nepracují se starořeckým ἱπποπόταμος, doslova říční kůň, či s jeho kalkem. Srovnej francouzské roque, roc, anglické rook nebo české rošáda. Dále pak srovnej hipodrom a Mezopotámie.

• rod mužský životný

1. Hippopotamus, rod velkých středoafrických sudokopytníků z čeledi hrochovitých
   • Z hrochů přežil do dnešních let již jen hroch obojživelný.
2. hroch obojživelný, jediný žijící druh hrochů (1)
   • Hroch má zavalité tělo s velkou hlavou s široce rozevíratelnou tlamou.
3. jedinec hrocha (1), (2)
   • Jeden z hrochů zrovna vylézal z vody, když v tom přijeli lovci.

1. rod sudokopytníků

   • angličtina: hippopotamus
   • francouzština: hippopotame m
   • italština: ippopotamo m
   • polština: hipopotam m
   • ruština: гиппопотам m, бегемот m
   • slovenština: hroch m
2. hroch obojživelný

   • angličtina: hippopotamus
   • francouzština: hippopotame m
   • hebrejština: בְּהֵמוֹת m, סוּס־הַיְאוֹר m, הִיפּוֹפּוֹטָמוּס m
   • italština: ippopotamo m
   • japonština: カバ
   • litevština: begemotas m
   • lotyština: nīlzirgs m
   • maďarština: víziló
   • němčina: Flusspferd s, Großflusspferd s, Nilpferd s
   • polština: hipopotam m
   • ruština: гиппопотам m, бегемот m
   • řečtina: ἱπποπόταμος m
   • slovenština: hroch m
   • srbština: нилски коњ m, nilski konj m
3. jedinec

   • angličtina: hippopotamus
   • francouzština: hippopotame m
   • italština: ippopotamo m
   • japonština: 河馬, カバ
   • maďarština: víziló
   • němčina: Flusspferd s, Großflusspferd s, Nilpferd s
   • polština: hipopotam m
   • ruština: гиппопотам m, бегемот m
   • řečtina: ἱπποπόταμος m
   • slovenština: hroch m

1. —
2. hroch obojživelný
3. —

• hrošice
• hrošík
• hroší
• hrochův

• hroch obojživelný

• rod mužský neživotný

1. (archaicky) rachocení, rána z děla apod.
   • (…) ze hrochu, kterýž slyším, poznávám, že z děla vystřeleno bylo; představa hrochu jest mi důvodem představy vypálení z děla.^[3]

• rod mužský

1. hrách

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, . Heslo hroch.
• Příruční slovník jazyka českého a kartotéka novočeského lexikálního archivu. Ústav pro jazyk český, 1935-1957, . Heslo hroch.
• KUĆANK, Beno. Lužicko-srbsko-český příruční slovníček. Budyšín : Ludowe nakładnistwo Domowina, 1963. 177 s. S. 83.

• Článek Hroch obojživelný ve Wikipedii
• Rozcestník Hroch (rozcestník) ve Wikipedii