překážet

čeština

Oznamovací způsob
osoba	číslo jednotné			číslo množné
osoba	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	překážím	překážíš	překáží	překážíme	překážíte	překážejí / překáží

Rozkazovací způsob
osoba	číslo jednotné	číslo množné
osoba	2.	1.	2.
	překážej	překážejme	překážejte

Příčestí
rod	číslo jednotné			číslo množné
rod	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	překážel	překážela	překáželo	překáželi	překážely	překážela

Přechodníky
rod	číslo jednotné		číslo množné
rod	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	překážeje	překážejíc	překážejíce

omezovat v pohybu nebo ve vnímání tím, že se postavím do cesty; vytvářet překážku
- Kde sušit prádlo v bytě, aby nepřekáželo?
- Přijde-li pak který z nich sem, vystrčte jej po hlavě ven. Však by tu jen překážely, s námi srovnati nechtěly. -^[1]
- Alkohol za volantem mu v jízdě, zdá se, nijak nepřekážel.
- Kde pak v městě! Tam vidíte teprve slunce, když již je hodný kus na obloze, neboť vám překážejí vysoké domy! Ale zde jest volnosť a svoboda!^[2]
- Tyto věci sobě překážejí: Voda vohni, starost zdraví, ožralství pokoji, pravda lhářům, lakomství kněžím, kurvy žákům, skoupému hosti a dary spravedlnosti.^[3]
- Kdo to nezkusil, nemá ponětí, jak nohy člověku překážejí, nemá-li se nač postavit; jak jsou zbytečně dlouhé, je-li nutno je složit pod sebou a dloubat prstem v půdě^[4]
(přeneseně) omezovat v rozhodování nebo samostatnosti, zejména z pozice autority
- „Až se ale někdy provdáš a budeš mít syna nebo dceru, nepřekážej jim nikdy — slyšíš? — nikdy!“ „Nebudu, pane; proč a v čem bych jim také překážela?“ „Pán“ neodpověděl; svěsil hlavu a za chvíli mluvil polohlasitě sám k sobě: „Mně ale také nepřekáželi a přece, přece…^[5]