reptat

• IPA:

• rep-tat

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české roptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).

• nedokonavé
• intranzitivní

1. (reptat nad + instrumentál, reptat proti + dativ, či bez vazby) hlasitě nebo polohlasně dávat najevo svoji nespokojenost či nesouhlas, zejména vůči (vnucené) autoritě
   • Po zvýšení berní poddaní sice krátce reptali, ale vposledku se podrobili.

1. verbálně vyjadřovat nespokojenost

   • angličtina: grouch, grumble, gripe
   • francouzština: maronner, rouspéter, bougonner
   • němčina: nörgeln, murren
   • polština: narzekać
   • ruština: сетовать, роптать
   • řečtina: γογγύζω, γκρινιάζω
   • slovenština: šomrať, reptať

1. mít řeči, protestovat, hudrovat, remcat, nadávat, hubovat, brblat, mrmlat, bručet si pod vousy, (expresivně) frflat, mektat, žbrblat, (částečně) stěžovat si, láteřit, lát, nadávat, spílat

• reptání
• reptal
• reptavý
• reptající
• repot