Všeslovanské. Polské tępy, ruské тупой, srbochorvatské tup, církevněslovanské tǫpъ – tupý, tlustý. Praslovanské *tǫpъ nemá jistý původ. Srovnává se s německým stumpf téhož významu, stampfen – tlouci, jež vychází z indoevropského *stemb-, od něhož je i řecké στέμβω – pěchuji, tupím, od varianty *ste(m)bh- sem patří např. litevské stambus – hrubý, sanskrtské stambhate – podpírá, zadržuje. Pro *tǫpъ je třeba vycházet z indoevropského *stemp-, *stomp-, od něhož je i *stopati. Původní význam těchto příbuzných indoevropských kořenů je podpírat, zadržovat, tlačit, udupávat apod., původní význam praslovanského *tǫpъ by tedy byl utlačený, zbavený výraznosti apod., z čehož dobře vysvětlíme i význam slovesa hanobit, ničit (v češtině a polštině). Jiný výklad spojuje s litevským tampýti – táhnout, staroislandským Ƿambr – tlustý, vzdutý, latinským tempus – čas, vše od indoevropského *temp- – táhnout, napínat.[1]
číslo | jednotné | množné | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
pád \ rod | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný |
ženský | střední |
nominativ | tupý | tupý | tupá | tupé | tupí | tupé | tupé | tupá |
genitiv | tupého | tupého | tupé | tupého | tupých | tupých | tupých | tupých |
dativ | tupému | tupému | tupé | tupému | tupým | tupým | tupým | tupým |
akuzativ | tupého | tupý | tupou | tupé | tupé | tupé | tupé | tupá |
vokativ | tupý | tupý | tupá | tupé | tupí | tupé | tupé | tupá |
lokál | tupém | tupém | tupé | tupém | tupých | tupých | tupých | tupých |
instrumentál | tupým | tupým | tupou | tupým | tupými | tupými | tupými | tupými |
stupeň | tvar |
---|---|
pozitiv | tupý |
komparativ | tupější |
superlativ | nejtupější |