From česko- (“Czecho-”) + jazyk (“languge”) + -ný. Compare Polish czeskojęzyczny.
českojazyčný
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | českojazyčný | českojazyčná | českojazyčné | |
genitive | českojazyčného | českojazyčné | českojazyčného | |
dative | českojazyčnému | českojazyčné | českojazyčnému | |
accusative | českojazyčného | českojazyčný | českojazyčnou | českojazyčné |
locative | českojazyčném | českojazyčné | českojazyčném | |
instrumental | českojazyčným | českojazyčnou | českojazyčným | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | českojazyční | českojazyčné | českojazyčná | |
genitive | českojazyčných | |||
dative | českojazyčným | |||
accusative | českojazyčné | českojazyčná | ||
locative | českojazyčných | |||
instrumental | českojazyčnými |