воз- (voz-) + облада́ть (obladátʹ)
возоблада́ть • (vozobladátʹ) pf
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | возоблада́ть vozobladátʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | возоблада́вший vozobladávšij |
passive | — | — |
adverbial | — | возоблада́в vozobladáv, возоблада́вши vozobladávši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | возоблада́ю vozobladáju |
2nd singular (ты) | — | возоблада́ешь vozobladáješʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | возоблада́ет vozobladájet |
1st plural (мы) | — | возоблада́ем vozobladájem |
2nd plural (вы) | — | возоблада́ете vozobladájete |
3rd plural (они́) | — | возоблада́ют vozobladájut |
imperative | singular | plural |
возоблада́й vozobladáj |
возоблада́йте vozobladájte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | возоблада́л vozobladál |
возоблада́ли vozobladáli |
feminine (я/ты/она́) | возоблада́ла vozobladála | |
neuter (оно́) | возоблада́ло vozobladálo |