вы́зволивший • (výzvolivšij)
masculine | neuter | feminine | plural | ||
---|---|---|---|---|---|
nominative | вы́зволивший výzvolivšij |
вы́зволившее výzvolivšeje |
вы́зволившая výzvolivšaja |
вы́зволившие výzvolivšije | |
genitive | вы́зволившего výzvolivševo |
вы́зволившей výzvolivšej |
вы́зволивших výzvolivšix | ||
dative | вы́зволившему výzvolivšemu |
вы́зволившей výzvolivšej |
вы́зволившим výzvolivšim | ||
accusative | animate | вы́зволившего výzvolivševo |
вы́зволившее výzvolivšeje |
вы́зволившую výzvolivšuju |
вы́зволивших výzvolivšix |
inanimate | вы́зволивший výzvolivšij |
вы́зволившие výzvolivšije | |||
instrumental | вы́зволившим výzvolivšim |
вы́зволившей, вы́зволившею výzvolivšej, výzvolivšeju |
вы́зволившими výzvolivšimi | ||
prepositional | вы́зволившем výzvolivšem |
вы́зволившей výzvolivšej |
вы́зволивших výzvolivšix |