вы́- (vý-) + тесни́ть (tesnítʹ)
вы́теснить • (výtesnitʹ) pf (imperfective вытесня́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | вы́теснить výtesnitʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | вы́теснивший výtesnivšij |
passive | — | вы́тесненный výtesnennyj |
adverbial | — | вы́теснив výtesniv, вы́теснивши výtesnivši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | вы́тесню výtesnju |
2nd singular (ты) | — | вы́теснишь výtesnišʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | вы́теснит výtesnit |
1st plural (мы) | — | вы́тесним výtesnim |
2nd plural (вы) | — | вы́тесните výtesnite |
3rd plural (они́) | — | вы́теснят výtesnjat |
imperative | singular | plural |
вы́тесни výtesni |
вы́тесните výtesnite | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | вы́теснил výtesnil |
вы́теснили výtesnili |
feminine (я/ты/она́) | вы́теснила výtesnila | |
neuter (оно́) | вы́теснило výtesnilo |