излеч(и́ть) (izleč(ítʹ)) + -и́мый (-ímyj)
излечи́мый • (izlečímyj)
masculine | neuter | feminine | plural | ||
---|---|---|---|---|---|
nominative | излечи́мый izlečímyj |
излечи́мое izlečímoje |
излечи́мая izlečímaja |
излечи́мые izlečímyje | |
genitive | излечи́мого izlečímovo |
излечи́мой izlečímoj |
излечи́мых izlečímyx | ||
dative | излечи́мому izlečímomu |
излечи́мой izlečímoj |
излечи́мым izlečímym | ||
accusative | animate | излечи́мого izlečímovo |
излечи́мое izlečímoje |
излечи́мую izlečímuju |
излечи́мых izlečímyx |
inanimate | излечи́мый izlečímyj |
излечи́мые izlečímyje | |||
instrumental | излечи́мым izlečímym |
излечи́мой, излечи́мою izlečímoj, izlečímoju |
излечи́мыми izlečímymi | ||
prepositional | излечи́мом izlečímom |
излечи́мой izlečímoj |
излечи́мых izlečímyx | ||
short form | излечи́м izlečím |
излечи́мо izlečímo |
излечи́ма izlečíma |
излечи́мы izlečímy |