истаска́ть • (istaskátʹ) pf (imperfective иста́скивать)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | истаска́ть istaskátʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | истаска́вший istaskávšij |
passive | — | иста́сканный istáskannyj |
adverbial | — | истаска́в istaskáv, истаска́вши istaskávši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | истаска́ю istaskáju |
2nd singular (ты) | — | истаска́ешь istaskáješʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | истаска́ет istaskájet |
1st plural (мы) | — | истаска́ем istaskájem |
2nd plural (вы) | — | истаска́ете istaskájete |
3rd plural (они́) | — | истаска́ют istaskájut |
imperative | singular | plural |
истаска́й istaskáj |
истаска́йте istaskájte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | истаска́л istaskál |
истаска́ли istaskáli |
feminine (я/ты/она́) | истаска́ла istaskála | |
neuter (оно́) | истаска́ло istaskálo |