от- (ot-) + тесни́ть (tesnítʹ)
оттесни́ть • (ottesnítʹ) pf (imperfective оттесня́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | оттесни́ть ottesnítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | оттесни́вший ottesnívšij |
passive | — | оттеснённый ottesnjónnyj |
adverbial | — | оттесни́в ottesnív, оттесни́вши ottesnívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | оттесню́ ottesnjú |
2nd singular (ты) | — | оттесни́шь ottesníšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | оттесни́т ottesnít |
1st plural (мы) | — | оттесни́м ottesním |
2nd plural (вы) | — | оттесни́те ottesníte |
3rd plural (они́) | — | оттесня́т ottesnját |
imperative | singular | plural |
оттесни́ ottesní |
оттесни́те ottesníte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | оттесни́л ottesníl |
оттесни́ли ottesníli |
feminine (я/ты/она́) | оттесни́ла ottesníla | |
neuter (оно́) | оттесни́ло ottesnílo |