prokletý (adverb prokletě)
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | prokletý | prokletá | prokleté | |
genitive | prokletého | prokleté | prokletého | |
dative | prokletému | prokleté | prokletému | |
accusative | prokletého | prokletý | prokletou | prokleté |
locative | prokletém | prokleté | prokletém | |
instrumental | prokletým | prokletou | prokletým | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | prokletí | prokleté | prokletá | |
genitive | prokletých | |||
dative | prokletým | |||
accusative | prokleté | prokletá | ||
locative | prokletých | |||
instrumental | prokletými |