From staro- (“old-”) + řecký (“Greek”).
starořecký (adverb starořecky)
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | starořecký | starořecká | starořecké | |
genitive | starořeckého | starořecké | starořeckého | |
dative | starořeckému | starořecké | starořeckému | |
accusative | starořeckého | starořecký | starořeckou | starořecké |
locative | starořeckém | starořecké | starořeckém | |
instrumental | starořeckým | starořeckou | starořeckým | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | starořečtí | starořecké | starořecká | |
genitive | starořeckých | |||
dative | starořeckým | |||
accusative | starořecké | starořecká | ||
locative | starořeckých | |||
instrumental | starořeckými |