про- (pro-) + рыча́ть (ryčátʹ)
прорыча́ть • (proryčátʹ) pf (imperfective рыча́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | прорыча́ть proryčátʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | прорыча́вший proryčávšij |
passive | — | — |
adverbial | — | прорыча́в proryčáv, прорыча́вши proryčávši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | прорычу́ proryčú |
2nd singular (ты) | — | прорычи́шь proryčíšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | прорычи́т proryčít |
1st plural (мы) | — | прорычи́м proryčím |
2nd plural (вы) | — | прорычи́те proryčíte |
3rd plural (они́) | — | прорыча́т proryčát |
imperative | singular | plural |
прорычи́ proryčí |
прорычи́те proryčíte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | прорыча́л proryčál |
прорыча́ли proryčáli |
feminine (я/ты/она́) | прорыча́ла proryčála | |
neuter (оно́) | прорыча́ло proryčálo |