bílý

Tchèque

Étymologie

Du vieux slave бѣлъ, bělŭ qui donne aussi běl (« blanc, couleur blanche »), le russe белый bieli, le polonais biały, le sorabe běły, le slovène bel, le bulgare бял.

Le tchèque a conservé la diphtongue initiale dans la plupart des mots apparentés (voir ci-dessous).

Adjectif

nombre	cas \ genre	masculin		féminin	neutre
nombre	cas \ genre	animé	inanimé	féminin	neutre
singulier	nominatif	bílý		bílá	bílé
	vocatif	bílý		bílá	bílé
	accusatif	bílého	bílý	bílou	bílé
	génitif	bílého		bílé	bílého
	locatif	bílém		bílé	bílém
	datif	bílému		bílé	bílému
	instrumental	bílým		bílou	bílým
pluriel	nominatif	bílí	bílé		bílá
	vocatif	bílí	bílé		bílá
	accusatif	bílé			bílá
	génitif	bílých
	locatif	bílých
	datif	bílým
	instrumental	bílými

bílý \biːliː\ (comparatif : bělejší, superlatif : nejbělejší)

Blanc.

Quasi-synonymes

světlý (clair)

Antonymes

černý (noir)
bezbarvý (incolore)

Dérivés

bělat, bělet, bělit, bílit, zbělat, zbělet (blanchir)
bělavý (blanchâtre)
bělení (blanchiment)
bělený (blanchi)
bělidlo
běloba (blancheur)
běloch (homme blanc)
bělogvardějec (soldat de l'Armée Blanche (qui combattit l'Armée Rouge))
bělohlavý (à tête blanche)
bělost (albescence)
bělostný (albescent)
bílá vrána
bílek (blanc d'œuf)
Bílý dům (la Maison blanche)
bílý kůň
černobílý (noir et blanc)

Nom commun

Cas	Singulier	Pluriel
Nominatif	bílý	bílí
Génitif	bílého	bílých
Datif	bílému	bílým
Accusatif	bílého	bílé
Vocatif	bílý	bílí
Locatif	bílém	bílých
Instrumental	bílým	bílými

bílý \Prononciation ?\ masculin animé

Blanc, pion de couleur blanche, joueur qui joue cette couleur.
- Po ztrátě dámy se bílý vzdal.
  Après la perte de la dame, les blancs se sont déclarés vaincus.