Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova
къто. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova
къто, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká
къто v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově
къто, najdete zde. Definice slova
къто vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definice
къто, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.
staroslověnština
etymologie
Z praslov. *kъ̏to, AP (c).[1]
Srov. stčes. kto, čes. kdo, sloven. pol. kto, hluž. štó, dluž. chto, rus. кто, кого́, ukr. běl. хто, srbochorv. tkȍ, kòga, slovin. kdó.[2]
zájmeno
skloňování
| Zájmeno
|
Tvar
|
| Nominativ
|
къто
|
| Genitiv
|
кого
|
| Dativ
|
комѹ
|
| Akuzativ
|
кого
|
| Lokál
|
комь
|
| Instrumentál
|
цѣмь
|
význam
- (tázací) kdo
- къто сь ѥстъ ꙗко вѣтри и морѥ послѹшаѭтъ ѥго – Kdo to jen je, že ho poslouchají větry i moře?
- (neurčité) někdo, kdokoliv
- въшьдъ въ домъ • нє хотѣашє да би къто чѹлъ – Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl.
- (vztažné) kdo, jenž
- твоѥ послѹшьство нѣстъ истиньно • привєди къто слъіша къто ли тѹ стоꙗ – Tvé svědectví není pravé. Přiveď někoho, kdo to slyšel nebo kdo tam stál.
srovnej
- –
- –
- ижє
související
poznámky
- ↑ DYBO, Vladimir Antonovič. Slavjanskaja akcentologija. Nauka: Moskva 1981. Glava 1: Akcentnyje paradigmy imeni v baltijskom i slavjanskom, s. 50-51.
- ↑ VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Bd 1: A – K. Winter, Heidelberg 1953. ISBN 978-3-8253-0665-6. Heslo „кто“, s. 676.