всполоши́ть (vspološítʹ) + -ся (-sja)
всполоши́ться • (vspološítʹsja) pf
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | всполоши́ться vspološítʹsja | |
participles | present tense | past tense |
active | — | всполоши́вшийся vspološívšijsja |
passive | — | — |
adverbial | — | всполоши́вшись vspološívšisʹ |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | всполошу́сь vspološúsʹ |
2nd singular (ты) | — | всполоши́шься vspološíšʹsja |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | всполоши́тся vspološítsja |
1st plural (мы) | — | всполоши́мся vspološímsja |
2nd plural (вы) | — | всполоши́тесь vspološítesʹ |
3rd plural (они́) | — | всполоша́тся vspološátsja |
imperative | singular | plural |
всполоши́сь vspološísʹ |
всполоши́тесь vspološítesʹ | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | всполоши́лся vspološílsja |
всполоши́лись vspološílisʹ |
feminine (я/ты/она́) | всполоши́лась vspološílasʹ | |
neuter (оно́) | всполоши́лось vspološílosʹ |