засві́дчений • (zasvídčenyj)
singular | plural | ||||
---|---|---|---|---|---|
masculine | neuter | feminine | |||
nominative | засві́дчений zasvídčenyj |
засві́дчене zasvídčene |
засві́дчена zasvídčena |
засві́дчені zasvídčeni | |
genitive | засві́дченого zasvídčenoho |
засві́дченої zasvídčenoji |
засві́дчених zasvídčenyx | ||
dative | засві́дченому zasvídčenomu |
засві́дченій zasvídčenij |
засві́дченим zasvídčenym | ||
accusative | animate | засві́дченого zasvídčenoho |
засві́дчене zasvídčene |
засві́дчену zasvídčenu |
засві́дчених zasvídčenyx |
inanimate | засві́дчений zasvídčenyj |
засві́дчені zasvídčeni | |||
instrumental | засві́дченим zasvídčenym |
засві́дченою zasvídčenoju |
засві́дченими zasvídčenymy | ||
locative | засві́дченому, засві́дченім zasvídčenomu, zasvídčenim |
засві́дченій zasvídčenij |
засві́дчених zasvídčenyx | ||
vocative | засві́дчений zasvídčenyj |
засві́дчене zasvídčene |
засві́дчена zasvídčena |
засві́дчені zasvídčeni |