исповѣдь • (ispovědĭ) f
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | исповѣдь ispovědĭ |
исповѣди ispovědi |
исповѣди ispovědi |
genitive | исповѣди ispovědi |
исповѣдью, исповѣдию ispovědĭju, ispovědiju |
исповѣдьи, исповѣдии ispovědĭi, ispovědii |
dative | исповѣди ispovědi |
исповѣдьма ispovědĭma |
исповѣдьмъ ispovědĭmŭ |
accusative | исповѣдь ispovědĭ |
исповѣди ispovědi |
исповѣди ispovědi |
instrumental | исповѣдьѭ, исповѣдиѭ ispovědĭjǫ, ispovědijǫ |
исповѣдьма ispovědĭma |
исповѣдьми ispovědĭmi |
locative | исповѣди ispovědi |
исповѣдью, исповѣдию ispovědĭju, ispovědiju |
исповѣдьхъ ispovědĭxŭ |
vocative | исповѣди ispovědi |
исповѣди ispovědi |
исповѣдьѥ, исповѣдиѥ ispovědĭje, ispovědije |
и́сповѣдь • (íspovědʹ) f inan (genitive и́сповѣди, nominative plural и́сповѣди, genitive plural и́сповѣдей, relational adjective исповѣ́дный)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | и́сповѣдь íspovědʹ |
и́сповѣди íspovědi |
genitive | и́сповѣди íspovědi |
и́сповѣдей íspovědej |
dative | и́сповѣди íspovědi |
и́сповѣдямъ íspovědjam |
accusative | и́сповѣдь íspovědʹ |
и́сповѣди íspovědi |
instrumental | и́сповѣдью íspovědʹju |
и́сповѣдями íspovědjami |
prepositional | и́сповѣди íspovědi |
и́сповѣдяхъ íspovědjax |