по- (po-) + брань (branʹ) + -и́ть (-ítʹ)
побрани́ть • (pobranítʹ) pf (imperfective брани́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | побрани́ть pobranítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | побрани́вший pobranívšij |
passive | — | побранённый pobranjónnyj |
adverbial | — | побрани́в pobranív, побрани́вши pobranívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | побраню́ pobranjú |
2nd singular (ты) | — | побрани́шь pobraníšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | побрани́т pobranít |
1st plural (мы) | — | побрани́м pobraním |
2nd plural (вы) | — | побрани́те pobraníte |
3rd plural (они́) | — | побраня́т pobranját |
imperative | singular | plural |
побрани́ pobraní |
побрани́те pobraníte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | побрани́л pobraníl |
побрани́ли pobraníli |
feminine (я/ты/она́) | побрани́ла pobraníla | |
neuter (оно́) | побрани́ло pobranílo |