про- (pro-) + вали́ть (valítʹ)
провали́ть • (provalítʹ) pf (imperfective прова́ливать)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | провали́ть provalítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | провали́вший provalívšij |
passive | — | прова́ленный proválennyj |
adverbial | — | провали́в provalív, провали́вши provalívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | провалю́ provaljú |
2nd singular (ты) | — | прова́лишь proválišʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | прова́лит proválit |
1st plural (мы) | — | прова́лим proválim |
2nd plural (вы) | — | прова́лите proválite |
3rd plural (они́) | — | прова́лят prováljat |
imperative | singular | plural |
провали́ provalí |
провали́те provalíte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | провали́л provalíl |
провали́ли provalíli |
feminine (я/ты/она́) | провали́ла provalíla | |
neuter (оно́) | провали́ло provalílo |