From ஒழுங்கு (oḻuṅku).
ஒழுக்கம் • (oḻukkam)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | ஒழுக்கம் oḻukkam |
- |
vocative | ஒழுக்கமே oḻukkamē |
- |
accusative | ஒழுக்கத்தை oḻukkattai |
- |
dative | ஒழுக்கத்துக்கு oḻukkattukku |
- |
benefactive | ஒழுக்கத்துக்காக oḻukkattukkāka |
- |
genitive 1 | ஒழுக்கத்துடைய oḻukkattuṭaiya |
- |
genitive 2 | ஒழுக்கத்தின் oḻukkattiṉ |
- |
locative 1 | ஒழுக்கத்தில் oḻukkattil |
- |
locative 2 | ஒழுக்கத்திடம் oḻukkattiṭam |
- |
sociative 1 | ஒழுக்கத்தோடு oḻukkattōṭu |
- |
sociative 2 | ஒழுக்கத்துடன் oḻukkattuṭaṉ |
- |
instrumental | ஒழுக்கத்தால் oḻukkattāl |
- |
ablative | ஒழுக்கத்திலிருந்து oḻukkattiliruntu |
- |