From hanět (“to blame”) + -livý.
hanlivý (comparative hanlivější, superlative nejhanlivější, adverb hanlivě)
singular | ||||
---|---|---|---|---|
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | hanlivý | hanlivá | hanlivé | |
genitive | hanlivého | hanlivé | hanlivého | |
dative | hanlivému | hanlivé | hanlivému | |
accusative | hanlivého | hanlivý | hanlivou | hanlivé |
locative | hanlivém | hanlivé | hanlivém | |
instrumental | hanlivým | hanlivou | hanlivým | |
plural | ||||
masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
nominative | hanliví | hanlivé | hanlivá | |
genitive | hanlivých | |||
dative | hanlivým | |||
accusative | hanlivé | hanlivá | ||
locative | hanlivých | |||
instrumental | hanlivými |