помути́ть • (pomutítʹ) pf (imperfective мути́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | помути́ть pomutítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | помути́вший pomutívšij |
passive | — | помутнённый△ pomutnjónnyj△ |
adverbial | — | помути́в pomutív, помути́вши pomutívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | помучу́ pomučú |
2nd singular (ты) | — | помути́шь pomutíšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | помути́т pomutít |
1st plural (мы) | — | помути́м pomutím |
2nd plural (вы) | — | помути́те pomutíte |
3rd plural (они́) | — | помутя́т pomutját |
imperative | singular | plural |
помути́ pomutí |
помути́те pomutíte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | помути́л pomutíl |
помути́ли pomutíli |
feminine (я/ты/она́) | помути́ла pomutíla | |
neuter (оно́) | помути́ло pomutílo |