потаи́ть • (potaítʹ) pf
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | потаи́ть potaítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | потаи́вший potaívšij |
passive | — | потаённый potajónnyj |
adverbial | — | потаи́в potaív, потаи́вши potaívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | потаю́ potajú |
2nd singular (ты) | — | потаи́шь potaíšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | потаи́т potaít |
1st plural (мы) | — | потаи́м potaím |
2nd plural (вы) | — | потаи́те potaíte |
3rd plural (они́) | — | потая́т potaját |
imperative | singular | plural |
потаи́ potaí |
потаи́те potaíte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | потаи́л potaíl |
потаи́ли potaíli |
feminine (я/ты/она́) | потаи́ла potaíla | |
neuter (оно́) | потаи́ло potaílo |