Inherited from Proto-Slavic *svojь, from Proto-Indo-European *swoyos.
свій • (svij)
singular | plural | ||||
---|---|---|---|---|---|
masculine | neuter | feminine | |||
nominative | свій svij |
своє́ svojé |
своя́ svojá |
свої́ svojí | |
genitive | свого́, свойо́го1, своє́го1 svohó, svojóho1, svojého1 |
своє́ї, свеї́1 svojéji, svejí1 |
свої́х svojíx | ||
dative | своє́му, свойо́му1, свойму́1, сво́му1 svojému, svojómu1, svojmú1, svómu1 |
свої́й svojíj |
свої́м svojím | ||
accusative | animate | свого́, свойо́го1, своє́го1 svohó, svojóho1, svojého1 |
своє́ svojé |
свою́ svojú |
свої́х svojíx |
inanimate | свій svij |
свої́ svojí | |||
instrumental | свої́м svojím |
своє́ю, свею́1 svojéju, svejú1 |
свої́ми svojímy | ||
locative | своє́му, свої́м, свойо́му1, свойму́1, сво́му1 svojému, svojím, svojómu1, svojmú1, svómu1 |
свої́й svojíj |
свої́х svojíx | ||
vocative | свій svij |
своє́ svojé |
своя́ svojá |
свої́ svojí |
1Dated or dialectal.