štandepede

• IPA: ,

Pravděpodobně prostřednictvím němčiny (jak např. výslovnost naznačuje), zkomolenina latinského stante pede čili „dokud noha stojí“ (tzv. ablativ absolutní). Pochází z právnického jazyka, kdy se u soudu bylo potřeba odvolat okamžitě, na místě, „na fleku“ ― tzn. před jakýmkoliv odchodem, opuštěním místnosti.

• štandepéde, štandopéde^[1]
• štandopede, štantepede ap.

1. (expresivně, zastarale, žertovně) hned, okamžitě, velmi rychle
   • "Poníženě prosím, milostpane!" zajíkal se Johanes, "munice bude na tu patálii málo!" — "Tedy štandepede pro ni do města! Tu máš pět dvacetníků za čtyry munice, prach a broky, pátý si nech."^[2]
   • Vykládal, že nemá ještě hotové peníze za první cubinu a již je tu zase smutná zpráva, že Franta Josef zdech. Toseví že štandepede se sebral, zajel do Vídně a tam skoupil kusy z mrtvého císaře. Na konzervu to nebylo, bylo to ještě starší než stůrkovina, a ještě těžší, že krev nevytekla jako u odstřeleného, tak nezbylo, než to vyudit!^[3]

1. než by do pěti napočítal, co by dup, na to tata, v cuku letu, raz dva, ráz na ráz, nežli řekneš pět, než bys řekl švec, v tu ránu, fofrem

1. na dlouhé lokte, celou věčnost