Jednotlivé články Wikislovníku pojmenováváme jako slovníková hesla nebo lingvistické přílohy. Věnujte prosím pozornost několika zásadám pro správný výběr názvů článků.
Na rozdíl od Wikipedie, Wikislovník pojmenovává svá hesla podle slov, které popisují, v jejich základní pravopisné podobě. Při pojmenovávání slovníkových hesel tak nepoužívejte velká písmena, pokud to nevyžadují pravopisné zásady daného jazyka (např. česká pravidla pro případ češtiny). Heslo adjektiva nový tak bude založeno pod názvem nový, zatímco příjmení Nový bude mít velké písmeno v souladu s pravidly češtiny pro vlastní jména. Velkým písmenem se píší třeba německá substantiva nebo iniciálové zkratky ve většině jazyků (OSN).
U přísloví a ustálených slovních spojení, která jsou větami, je heslo bez tečky na konci a začíná s malým písmenem kromě případů, kde si velké první písmeno žádá mluvnický důvod jiný než že přísloví či spojení je věta. Příklady: v nouzi poznáš přítele, Hunde, die bellen, beißen nicht a über Geschmack lässt sich nicht streiten. Podobně píšeme i dobrý den, zlom vaz apod.
U ohebných výrazů zpravidla používáme k pojmenování článků základní slovníkový tvar (lemma). V češtině jím bývá např.:
atd. U ustálených slovních spojení použijeme taktéž základní tvar, v jeho plné podobě, tedy např. chytat lelky, jít komu práce od ruky, vzít si do hlavy apod.
Přesměrování ze skloňovaných nebo časovaných tvarů na základní tvar nezakládejte. V mnoha případech vytvoření takového přesměrování totiž není technicky možné, například český tvar je by musel zároveň být přesměrován na zájmena ono, oni a ony a sloveso být, stejné slovo se navíc může (s různým významem i ohýbáním) vyskytovat v různých jazycích. Každý tvar ohebného slova si zaslouží vlastní heslo v předepsaném formátu pro ohýbané tvary.
Pro různé varianty slova vytvořte samostatná hesla (např. muzeum a museum, lépe a líp). Na existenci odlišné varianty upozorněte v příslušném hesle odkazem.
Přílohy nemají na rozdíl od předešlého typu článků heslovitý charakter a proto zde platí jiná pravidla pro počáteční písmeno. Pojmenováváme je velkým písmenem s povinným prefixem Příloha: psaným před samotné jméno přílohy (např. Příloha:Slovníček jazykovědných pojmů).
Jméno přílohy by mělo odpovídat očekávatelné struktuře, jejíž podoba se na Wikislovníku ustálila takto:
Příloha:Výstižný název přílohy (jazyk, ke kterému se příloha vztahuje)
Příkladem může být např. Příloha:Lidské tělo (němčina), Příloha:Číslovky (turečtina) nebo Příloha:Časové pojmy (kašubština).
Příloha Příloha:Rozdílné lexémy v bosenštině, chorvatštině a srbštině už ale upřesnění jazyku v závorce nepotřebuje, jelikož je již součástí samotného jména přílohy. Upřesnění jazyku v závorce nemohou mít ani přílohy, které jsou obecné, společné pro všechny jazyky, jako např. Příloha:IATA kódy letišť nebo Příloha:Dělení kolokací.