přiženit se

Hallo, Sie haben hier nach der Bedeutung des Wortes přiženit se gesucht. In DICTIOUS findest du nicht nur alle Wörterbuchbedeutungen des Wortes přiženit se, sondern erfährst auch etwas über seine Etymologie, seine Eigenschaften und wie man přiženit se in der Einzahl und Mehrzahl ausspricht. Hier finden Sie alles, was Sie über das Wort přiženit se wissen müssen. Die Definition des Wortes přiženit se wird Ihnen helfen, beim Sprechen oder Schreiben Ihrer Texte präziser und korrekter zu sein. Wenn Sie die Definition vonpřiženit se und die anderer Wörter kennen, bereichern Sie Ihren Wortschatz und verfügen über mehr und bessere sprachliche Mittel.

přiženit se (Tschechisch)

Aspekt
imperfektives Verb perfektives Verb
přiženit se
Zeitform Wortform
Futur 1. Person Sg. přižením se
2. Person Sg. přiženíš se
3. Person Sg. přižení se
1. Person Pl. přiženíme se
2. Person Pl. přiženíte se
3. Person Pl. přižení se
Präteritum m přiženil se
f přiženila se
Partizip Perfekt   přiženil se
Partizip Passiv  
Imperativ Singular   přižeň se
Alle weiteren Formen: Flexion:přiženit se

Anmerkung zum Aspekt:

Dieses perfektive, vollendete Verb wird dort verwendet, wo die Handlung abgeschlossen ist und nur einmalig stattfindet. Siehe auch Aspekt tschechischer Verben.

Nebenformen:

veraltet: přiženiti se

Worttrennung:

při·že·nit se

Aussprache:

IPA:
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

reflexiv, intransitiv: als Mann durch Heirat Mitglied von etwas werden; einheiraten

Beispiele:

„Syn, řemeslník, též byl samostatným a přiženil se do městského domku.“[1]
Der Sohn erlernte ein Handwerk, etablierte sich und heiratete in ein städtisches Häuschen hinein.

Charakteristische Wortkombinationen:

přiženit se do města

Übersetzungen

Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „přiženit se
Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „přiženiti
Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „přiženiti

Quellen:

  1. Božena Němcová: Babička. Obrazy venkovského života. Jaroslav Pospíšil, Praha 1855 (Google Books), Seite 8.