про- (pro-) + повѣдь (povědĭ)
проповѣдь • (propovědĭ) f
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | проповѣдь propovědĭ |
проповѣди propovědi |
проповѣди propovědi |
genitive | проповѣди propovědi |
проповѣдью, проповѣдию propovědĭju, propovědiju |
проповѣдьи, проповѣдии propovědĭi, propovědii |
dative | проповѣди propovědi |
проповѣдьма propovědĭma |
проповѣдьмъ propovědĭmŭ |
accusative | проповѣдь propovědĭ |
проповѣди propovědi |
проповѣди propovědi |
instrumental | проповѣдьѭ, проповѣдиѭ propovědĭjǫ, propovědijǫ |
проповѣдьма propovědĭma |
проповѣдьми propovědĭmi |
locative | проповѣди propovědi |
проповѣдью, проповѣдию propovědĭju, propovědiju |
проповѣдьхъ propovědĭxŭ |
vocative | проповѣди propovědi |
проповѣди propovědi |
проповѣдьѥ, проповѣдиѥ propovědĭje, propovědije |