Borrowed from Ottoman Turkish چكمجه (çekmece).
чекмеџе • (čekmedže) n
singular | plural | |
---|---|---|
indefinite | чекмеџе | чекмеџиња |
definite unspecified | чекмеџето | чекмеџињата |
definite proximal | чекмеџево | чекмеџињава |
definite distal | чекмеџено | чекмеџињана |
vocative | чекмеџе | чекмеџиња |
Borrowed from Ottoman Turkish چكمجه (çekmece).
чекмѐџе n (Latin spelling čekmèdže)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | чекмеџе | чекмеџета |
genitive | чекмеџета | чекмеџета |
dative | чекмеџету | чекмеџетима |
accusative | чекмеџе | чекмеџета |
vocative | чекмеџе | чекмеџета |
locative | чекмеџету | чекмеџетима |
instrumental | чекмеџетом | чекмеџетима |