пере- (pere-) + дви́нуть (dvínutʹ)
передви́нуть • (peredvínutʹ) pf (imperfective передвига́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | передви́нуть peredvínutʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | передви́нувший peredvínuvšij |
passive | — | передви́нутый peredvínutyj |
adverbial | — | передви́нув peredvínuv, передви́нувши peredvínuvši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | передви́ну peredvínu |
2nd singular (ты) | — | передви́нешь peredvínešʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | передви́нет peredvínet |
1st plural (мы) | — | передви́нем peredvínem |
2nd plural (вы) | — | передви́нете peredvínete |
3rd plural (они́) | — | передви́нут peredvínut |
imperative | singular | plural |
передви́нь peredvínʹ |
передви́ньте peredvínʹte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | передви́нул peredvínul |
передви́нули peredvínuli |
feminine (я/ты/она́) | передви́нула peredvínula | |
neuter (оно́) | передви́нуло peredvínulo |