havěť

Dobrý den, přišli jste sem a hledáte význam slova havěť. V DICTIOUS najdete nejen všechny slovníkové významy slova havěť, ale dozvíte se také o jeho etymologii, charakteristice a o tom, jak se říká havěť v jednotném a množném čísle. Vše, co potřebujete vědět o slově havěť, najdete zde. Definice slova havěť vám pomůže být přesnější a správnější při mluvení nebo psaní textů. Znalost definicehavěť, stejně jako definice dalších slov, obohacuje vaši slovní zásobu a poskytuje vám více a lepších jazykových zdrojů.

čeština

výslovnost

dělení

  • ha-věť

etymologie

  • Z praslovanského *gavědъ, souvisí snad s ohavný. Rejzek navrhuje jako indoevropské východisko kmen *gwēd-, zároveň však jej problematizuje fonologicky. Příbuzné např. s polským gawiedź téhož významu.[1] Srovnej též ohav, hovno a hovado

podstatné jméno

  • rod ženský

skloňování

pád \ číslo jednotné množné
nominativ havěť havěti
genitiv havěti havětí
dativ havěti havětím
akuzativ havěť havěti
vokativ havěti havěti
lokál havěti havětích
instrumentál havětí havětěmi

význam

  1. drobní živočichové, ale i domácí zvířectvo, zejména studenokrevní a bezobratlí, jako např. hadi, žáby a okem viditelný hmyz
    • (…) babička si povídala, vidouc štíry a hady: „Co ti lidé všecko neudělají, i tu havěť vymalujou!“[2]
    • Udiveni ohlíželi jste se, kdo tyto zvuky působí, a viděli jste nesčíslné roje mušek, komárů, včel, vos, čmelákův a jiné havěti, která ve květech sladké pamlsky hledala.[3]
    • „Vyhubil a vypudil jsem již všechny hady, kolčavy a krysy ve vašem okolí, a mám hlad,“ prosil tchoř domácí drůbež; „dejte mi, slepičky, jen několik vajíček, a zase vám všechnu zlou havěť vychytám!“.[4]
  2. (hanlivě) sebranka, skupina lidí, kterými mluvčí z nějakého důvodu opovrhuje nebo mu připadají obtížní
    • Tmářská primitivní pohanská česká havěť obětující těm nejstupidnějším bůžkům, co si jen lze představit. Češi jsou mentálně a snad i fysiologicky na úrovni prvoků. Žraní, vyměšování, rozmnožování nelze u nich rozlišit od myšlení a cítění...[5]
    • A panu Divůčkovi zas při té myšlénce srdce zaplesalo: jen na rozpacích byl, má-li se, jak dosud obyčejně, byli-li Husité na Hory přivedeni, i tentokráte každému zvlášť přísahou uložiti, zříká-li se víry své, a vyšetřiti jméno, jakož i nejbližší poměry jednoho každého ze zajatých. „Eh, bídná havěti, chycena’s byla a na tom dosti,“ ustanovil se konečné pan mincmistr, „jen žádných dlouhých okolků s kacířským plemenem.“[6]
  3. (expresivně, hanlivě) malé děti
    • I drobné havěti, která se válela po kobercích a dělala kozelce jako na palouku u ohně, se dostalo po sklence vína. Cikáňata pila, hltala cukroví a vyla radostí..[7]

překlady

  1. drobné zvířectvo, zvláště studenokrevné

synonyma

  1. banda, chátra, lůza, holota, sběř, pakáž, verbež, ksindl, svoloč, chamraď
  2. (neutrálně) drobotina

poznámky

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „havěť“, s. 196.
  2. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola IX, s. 116–129.
  3. František HRNČÍŘ: Dva pavouci/XIII. Řeč přírody
  4. Bohumila KLIMŠOVÁ: Původní bajky/Tchoř
  5. Petr PLACÁK: Starcovy zápisky, Revolver Revue, prosinec 1995
  6. Josef BRAUN: Pan Mikeš Divůček
  7. Ladislav STROUPEŽNICKÝ: Cikánské křtiny