прысабе́чыць • (prysabjéčycʹ) pf (imperfective прысабе́чваць)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | прысабе́чыць prysabjéčycʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | — |
passive | — | прысабе́чаны prysabjéčany |
adverbial | — | прысабе́чыўшы prysabjéčyŭšy |
present tense | future tense | |
1st singular я |
— | прысабе́чу prysabjéču |
2nd singular ты |
— | прысабе́чыш prysabjéčyš |
3rd singular ён / яна́ / яно́ |
— | прысабе́чыць prysabjéčycʹ |
1st plural мы |
— | прысабе́чым prysabjéčym |
2nd plural вы |
— | прысабе́чыце prysabjéčycje |
3rd plural яны́ |
— | прысабе́чаць prysabjéčacʹ |
imperative | singular | plural |
second-person | прысабе́ч prysabjéč |
прысабе́чце prysabjéčcje |
past tense | singular | plural мы / вы / яны́ |
masculine я / ты / ён |
прысабе́чыў prysabjéčyŭ |
прысабе́чылі prysabjéčyli |
feminine я / ты / яна́ |
прысабе́чыла prysabjéčyla | |
neuter яно́ |
прысабе́чыла prysabjéčyla |