ущеми́ть • (uščemítʹ) pf (imperfective ущемля́ть)
perfective aspect | ||
---|---|---|
infinitive | ущеми́ть uščemítʹ | |
participles | present tense | past tense |
active | — | ущеми́вший uščemívšij |
passive | — | ущемлённый uščemljónnyj |
adverbial | — | ущеми́в uščemív, ущеми́вши uščemívši |
present tense | future tense | |
1st singular (я) | — | ущемлю́ uščemljú |
2nd singular (ты) | — | ущеми́шь uščemíšʹ |
3rd singular (он/она́/оно́) | — | ущеми́т uščemít |
1st plural (мы) | — | ущеми́м uščemím |
2nd plural (вы) | — | ущеми́те uščemíte |
3rd plural (они́) | — | ущемя́т uščemját |
imperative | singular | plural |
ущеми́ uščemí |
ущеми́те uščemíte | |
past tense | singular | plural (мы/вы/они́) |
masculine (я/ты/он) | ущеми́л uščemíl |
ущеми́ли uščemíli |
feminine (я/ты/она́) | ущеми́ла uščemíla | |
neuter (оно́) | ущеми́ло uščemílo |